Děsivá vize budoucnosti pod nadvládou mumifikovaně-kybernetického nástupce české současnosti.

Music (background): One Of Those Nights by pablo perez is licensed under a CC0 1.0 Universal License.

Music (ending track): Ruský šváb by Quido MC is  licensed under a CC0 1.0 Universal License.

-

Sláva správci ruské enklávy Česko!

Mnoho let ode dneška se správce ruské enklávy Česko postaví před obrovité zrcadlo na pražském Hradě, nahý, tak jak tam musí stát vždy, a rozechvělými prsty sevře svou ledovou levou bradavku. V rameni jej zabolí, když tahem vzhůru zdvihne svůj obludný mužský prs – slyší přitom mlaskavé čvachtnutí, jak se mu zpocená kůže odlepí od hrudi – a pak v této ponižující pozici čeká.

„Výtečně, exprezidente,“ zaburácí ze zrcadla krutý hlas. „Pokračuj.“

Správce enklávy ve Vladislavském sále s bolestivým povzdechem nechá klesnout své stařecké ňadro na varhánkovitou kůži, přetaženou přes jeho žebra jako plachta zteřelého stanu, a operaci opakuje na druhé straně svého bachratého hrudníku. Od chvíle, kdy mu vyměnili i poslední ze všech kloubů – ten v lokti pravé ruky – to bolí méně, než za posledních pětadvacet let, kdy musí stejné pohyby opakovat pro ty za zrcadlem den co den... ale stále to bolí. Drží za bradavku svůj pravý mužský prs, vnímá, jak mu v žilách klokotá fyziologický roztok s obsahem kofeinu, kokainu, kvasu, Pepsi Coly a rozemletých cigaret, roztok, který do něj – tak, jako každé ráno – napustili ventilem pod levou lopatkou, a s očima upřenýma vzhůru znovu cítí tu věc, která se mu v těchto chvílích pravidelně škrábe z mozku do srdce... tu věc, která chřadne, ale stále, ani po všech těch letech neodešla: ten stud. Cítí, jak se stud, polomrtvý a vyčerpaný, plazí po točitém schodišti jeho hříchů do té části jeho mysli, v níž kdysi dávno věci hřály, v níž naděje a radost bublaly jako horká polévka v kotlíku uprostřed mrazu... ale teď, teď už je tam pouze chlad, který jehličkami jinovatky pokrývá do posledního domu celou zemi kolem jeho dnešní ledové hradní kobky, v níž noc co noc probíhá rekonstrukce jeho odumřelých tkání, a to jak metodou genetické manipulace CRISPR, tak starým dobrým řezáním, šitím a transplantací v nejlepší sibiřské tradici... Chlad... a stud, ta prázdná skořápka pošlapaného, vykastrovaného sebevědomí, stud, který se znovu a znovu dobývá na světlo vzpomínek na jeho tehdejší sny o slávě a moci, stud, jehož rozbitá ústa se otevírají v němém výkřiku v těchto chvílích, kdy mu jeho ruští vládci za interaktivním zrcadlem s ikonkou Skype v pravém horním rohu až z daleké Moskvy prohlížejí všechny záhyby na jeho harmonikovém těle pro přítomnost nádorů a štěnic před tím, než začne denní rutina jeho funkce, stud, který chce v tympánovém bušení jeho mechanického srdce s kovovými komorami a silikonovými chlopněmi zažehnout znovu ten plamen: plamen pod kotlíkem vystydlé polévky touhy, naděje a štěstí... ale ne, uvědomuje si dnes správce ruské enklávy Česko, jemuž se teď kaňonem ve zkrabatělé tváři skutálí slza chutnající po nikotinu a soli, ne, ani kdyby stud tisíckrát rozdmýchal plameny, nepřivede už v jeho srdci k varu nic než dožhava rozpálené stěny prázdného kotle, na jehož teflonu zasychají desítky let staré škraloupy polévky jeho někdejší vlády z moci lidu a tajných služeb, vyžrané pýchou a strachem a hněvem a ponížením a egem a perpetuálním znechucením ze sebe sama. I kdyby snad plamen ožil, jeho srdce bude nadále jen rozpáleným kotlem vyjedené bramboračky.

„V pořádku, exprezidente,“ ozve se hlas ze zrcadla. „A teď se otoč – a roztáhni půlky.“

-

www.DEKOMPRESE.CZ

 

00:0000:00
Share | Download(Loading)